Čekání na zázrak

Často jsem se sama sebe ptala:

´´Co bude za deset let, kde a s kým budu žít? ´´

A najednou se to děje.

Stojím tu o deset let starší uprostřed ničeho a zároveň všeho.

Jsem svobodná mladá žena s velkými cíli a hromadou práce.

Existují pro mě jen dvě slova: ´´Práce´´ a ´´Kariera.´´

Žiji v poměrně rušné části města a bydlím v desátém patře panelového domu s velkými okny.

Celé město mám takřka na dlani.

Vidím pána, který právě popíjí kávu v cukrárně nebo paní co právě kupuje kytici růží u květináře.

Je pondělí ráno.

Dopíjím svůj ranní čaj a chystám se do práce.

Oblečená a s kabelkou v ruce vyrážím do víru velkoměsta.

Auto nemám, takže mě opět čeká jízda v přeplněném autobuse.

Naštěstí brzy vystupuji a do zaměstnání docházím pěšky.

Jsem úspěšná spisovatelka a autorka několika knih.

Píši knihy pro děti i pro dospělé.

Cestou potkávám několik známých tváří.

V mém oblíbeném pekařství si kupuji čerstvé čokoládové donuty a poté vždy vyhlížím na budovách logo našeho nakladatelství.

To je dost divné, dnes naše logo nevidím.

Teď už vím proč.

Když dorazím na místo, vidím desítky hasičů a policistů.

´´Co se stalo?´´ Zeptala jsem se kamarádky.

Z našeho nakladatelství byla hromada cihel, kamenů a dřeva.

Stála jsem tam a nevěřila vlastním očím.

Moje nejlepší kamarádka mi řekla, že naše nakladatelství začalo hořet během noci ale nikdo zatím neví proč.

Jeden z policistů nám řekl, že to byla jen nešťastná událost.

Možná ano, možná ne.

Já nevím, ale pro nás to znamená jediné, že já a několik stovek dalších lidí je najednou bez práce.

Někdy stačí jeden okamžik a náš šťastný život je rychlostí blesku pryč.

Následující dny a měsíce se marně snažím najít nové zaměstnání.

Majiteli za byt, ve kterém ještě pořád žiju, dlužím už čtyři nájmy.

Na mém bankovním účtu mám posledních pár korun.

Najednou mám pocit, že mé knihy nikdo nečte ani nekupuje.

Včera ráno jsem už musela vrátit klíče od bytu a vystěhovat se.

Ocitám se tedy uprostřed velkoměsta, ne však jako ta známá autorka ale jako člověk bez domova.

Všechny mé věci mám naskládané ve třech velkých taškách a sedím na schodech v parku.

Není to špatný sen, ze kterého se zítra ráno vzbudím, ale realita.

Nezbývá mi už nic jiného než čekat na zázrak.