Psáno včerejšího mlhavého dne

Na větvích stromů se ve větru chvějí kapičky sražené mlhy.

Ty kapky jsou jako slzy a ty stoleté stromy snad jako by plakaly,

A já jen tak kráčejíc zamýšlená pod závojem toho šedo šedého oparu mám pocit že mě snad ty stromy ke společnému smutku lákaly.

Větve pod tíhou nevyřčené bolesti a mlžných slz skoro až k zemi klesly ,

A kdesi nade mnou drobně jakési ptačí zpěvy hlesly.

Ten moment dodal naději že nic není tak šedé a chmurné,jak se to tváří,

A vykouzlil rázem úsměv na mé zamýšlené tváří.

Cítím, že zítra zas vyjde slunce a den se rozzáří....