Proměnlivá láska (jako obloha)

Láska, jak obloha se mění,

každým ránem, v každém snění.

Jeden den je modrá, jasná,

druhý den jak bouře zlá.

Ráno s červánky plná výřečných nadějí,

večer s tmou tiše rozlévá se do němoty,

v tom proměnlivém světě citů

láska nejdřív kvete, pak se ztrácí beze stopy.

Jsou dny, kdy zlaté září slunce,

a my ve dvou jdeme ruku v ruce.

Ale pak přijde vítr, deště chladné,

a my se ztratíme v mlze klamné.

Láska je jak duha po dešti,

krásná, barevná, ale jen chvíli trvá,

pak se objeví zas mraky a vítr ji na cucky trhá.

Vždy nás překvapí, když přijde,

štěstí největší, když to vyjde.

Necháme se unášet tím tancem bez hranic,

pak se to poděla a zas nám je na nic.

Ale další roční období přinese bezvětří,

a mé srdce novou lásku závětří.