Opuštěný nádraží

Do tiché tmy kráčím,

myšlenky své jen tak si vláčím.

Hledím na opuštěný nádraží,

ty pocity ve mně do sebe úplně naráží.

Jako dva  vlaky, co střetly se uprostřed kolejí,

divnej pocit mě rázem vykolejí.

Sedím tu hodinu, nic se neděje,

celou dobu přemýšlím, jestli ve mně zbývá naděje.

Ta růžová touha po cestě do stanice láska,

ach jo, stanice je zavřená, támhle visí páska.

Vlaky tu nejezdí, poslední autobus dávno už odjel,

kam se ten můj šťastný osud poděl?