top of page
Vyhledat

Na dně krabice - volné pokračování k povídkám z mé 1. knihy VČERA,DNES A ZÍTRA

  • Obrázek autora: Jaroslava Tichá
    Jaroslava Tichá
  • 22. 3.
  • Minut čtení: 2

Aktualizováno: 30. 3.




Markétka seděla na podlaze ložnice a najednou opatrně táhla velkou, prachem pokrytou krabici zpod postele.

"Mamííí," zavolala. "Co je tohle?"

Její drobné prsty už šikovně rozvazovaly provázek, který držel víko zavřené.

Byla jsem opřená o rám dveří a na chvíli se zarazila.

Úplně jsem zapomněla že jsem tam tu krabici kdysi schovala.

"Tohle?" pousmála jsem se a klekla si vedle ní. "To jsou věci... no, věci z doby, kdy jsem Tě miláčku ještě neměla. " 

Markétka se nadšeně ponořila do jejího obsahu – nebylo tam toho zrovna málo.

 Nějaké fotky, zažloutlé zápisky v notýsku, zmačkané vstupenky na koncerty a...

„Mami, tohle jsi ty“ ukázala na fotku mladé ženy s šibalským úsměvem.

Přikývla jsem a pohledem zamyšleně sklouzla na obrázek a najednou mi vyvstalo milión otázek.

Kdo mě to tenkrát fotil? Kolik mi bylo? A o kolik kilo míň jsem měla...ale hlavně taky o kolik zkušeností, starostí ale i radostí jsem měla méně? 

Markétka mě chvíli pozorovala. Nemohla tušit, co vše se mi honilo hlavou a zřejmě by to nepochopila. Zatím! 

,,Zlatíčko moje, bude lepší, když tu krabici zase raději vrátíme, tam kde byla.''

Začala jsem všechny věci, co malá stihla vyndat, házet zpátky do krabice.

Malá se dala do pláče, hrabat se v mámině minulosti ji zřejmě bavilo. 

Utěšila jsem ji a pak jsme si společně šli dát zmrzlinu z kelímku, co jsme měli v mrazáku načatou už asi týden. 

Myslela jsem, že zašoupnutím krabice ještě hlouběji pod postel téma mámina minulost skončilo.

To jsem si ovšem myslela hodně naivně. 😊 

Načapala jsem Markétu u té krabice ještě párkrát. 

No, ani jsem se na ni nezlobila.

Mám pro tu zvědavost pochopení. 

Já sama se ale do té krabice nikdy nedívala.

Nechtěla jsem se ponořovat a ohlížet do toho, co bylo.

Určitě by mě to pak jen akorát vnitřně rozebralo.

A to nechci.

Ono bohaté stačí, že jak vidím vyrůstat Markétku, každý den se mi určitá část minulosti vrací, i přesto, že se na ni snažím nemyslet.

Chci to mít uzavřené. Na dně krabice! 

 

 
 
 

Comments


  • Facebook
  • Twitter
  • LinkedIn

©2020 by Spisovatelka Jaroslava Tichá. Proudly created with Wix.com

bottom of page