Mezi tělem a duší

Pohlédla jsem do tváře Smrti.

Nebo Ona pohlédla do tváře mně ?

Byl to okamžik tak krátký že snad nemohl ani proběhnout...

Ale já vím, že proběhl.

Stejně tak, v ten samý moment, běžel v mé hlavě celý můj život a promítal se v obrazech vzpomínek jako fotoalbum.

Najednou nic fyzicky necítím , nevím jestli ležím nebo stojím.

‌Nevím to docela jistě ale vypadá to, že zřejmě letím.

Přímo se vznáším.

A Není to ani trochu příjemné poletování.

Vnímám že jsem tady i tam .

Tam, dole na zemi.

Jsem mrtvá.

Smrt, ta krutá ,nemilosrdná a na všechny stejně čekající, mě dostihla.