Ironie osudu

Možná je to ironie osudu,

zavřela jsem všechny chmury do sudu.

A ty bys měl taky,

kašli jako já na všechny společenský tlaky.

Pojďme tančit a smát se,

není třeba jen bát se.

Řekněme si, že nás to tu vcelku baví,

a že je fajn, že jsme relativně zdraví.

Chce se ti maličko jančit a vřískat,

tak nechej sebou tím mým pozitivním vibem třískat.

Zavřel už si ty trable a chmury do sudu,

už víš, že nic neuděláš s ironií osudu.

Měls taky jako já nějaký životní plány,

ulétly, jak vzdušný aeroplány.

Tak hold nemůžeš úplně radostí vřískat,

ale taky nemusíš hned věcma okolo sebe třískat.

Vše je asi tak, jak má být,

zbývá nám prostě jen naplno žít.

A prát se s ironií osudu,

a když to nepůjde, představ si,

jak ji zavíráš do sudu....

A žij dál!