Básnířka

Mladičká dívenka, s havraním vlasem, drobnou postavou oděnou v krátkých šatech a v úzkých botách s korálky nad kotníkem, byla široko daleko známá jen jako Básnířka.

Každý den ji bylo možno vídat v ulicích města s nemalou hromadou rozepsaných rukopisů, které obvykle nosila v průhledných deskách pod paží.

Tahle bezejmenná kráska patřila mezi ty ženy a dívky, které jsou označovány za lehké a povětrné.

Byla stejná jako ony a působila i stejným dojmem jako ony.

Od takových ženštin ji odlišovalo snad jedině to, že ona na rozdíl od ´´svých kolegyň´´ nechodila s každým škemrajícím mužem, jenž ji za její služby nabízel mnohdy i hodně mizernou odměnu.

Ona si své zákazníky pečlivě vybírala a vždy volila pouze známé, zkušené a vlivné muže z branže, díky kterým rychleji, takřka bleskově, vystoupala po kariérním žebříčku od samého dna až nahoru.

S některými se vyspala, některým nedala a s dalšími se jen scházela a dělala jim milou společnost.

Tenhle životní styl byl její hobby.

Často také bývala viděna v baru u rozhlasu. Od sebe kolena a cizí ruka kolem pasu. Trochu se napila nebo pod obraz opila na účet redaktora a týden na to byla vždy hvězdou mikrofóra.

Ve chvíli, kdy naše básnířka neseděla s redaktorem z rozhlasu, seděla s jinými redaktory či šéfredaktory, kteří jí za její služby nabídli rozhovor nebo rovnou místo na titulní straně jejich časopisu.

Její fotky a hesla tak rázem zdobily titulní strany a zaplňovaly stránky všech dostupných a veřejných bulvárních i jinak zaměřených časopisů a magazínů.

A z téhle neznámé a bezejmenné básnířky se pomalu ale jistě stávala známější a chtěnější osobnost.

Nebylo žádného veřejného prostoru, kde by se tato, již životem dostatečně proškolená a o něco starší a zkušenější, žena neobjevila.

Byla úplně všude. Pravidelně mluvila v rozhlase, pózovala na snímcích v tisku a měla dokonce i vlastní pořad v televizi.

Léta neúprosně ubíhala.

Mládí básnířky bylo dávno minulostí a stáří pomalu klepalo na dveře.

Její život byl plný milostných hrátek a cizí postel střídala další cizí postel a tak to šlo pořád dokola.

Poznala tisíce mužů, nejednou cítila krom samotného chtíče i lidskou něhu, vášeň i potřebnou mužnou blízkost, a i přesto, že prakticky nebyla sama nikdy, skutečnost byla taková, že sama byla vždycky.

Nikdy nikomu opravdu nepatřila. Nikdo ji nemiloval a ona také nemilovala.

Muži, kteří ji měli, ji jen využívali a ona využívala je.

O lásku nešlo nikdy.

V mládí řešila jen karieru a užívala si s lecjakým vlivným mužem a životem tak nějak proplouvala, až do doby kdy bylo definitivně po mládí i kariéře a už ji čekal jen klidný důchodcovský život.

Žila sama v malém bytečku na okraji města a neměla ani mazlíčka, o kterého by se mohla starat.

Představa o životě ve čtyřech zdech a samotě ji ničila.

Za poslední léta byla navyklá na každodenní ruch médií a spoustu lidí kolem sebe. A najednou věděla, že je sama.

Nikoho náhle nezajímala. Nikdo ji už nenabízel práci ani se nezeptal, jak se jí daří a muži, kteří ji ještě nedávno líbali si na ni už ani nevzpomenou.

Věděla, že její čas je u konce.

Jednoho dne usoudila, že už nechce žít.

Posadila se k psacímu stolu a na kus papíru sesmolila dopis na rozloučenou.

Byl velmi stručný.

Loučila se v něm se svými fanoušky i se všemi muži co kdy s nimi něco měla.

Pročetla si obsah řádků, které popsala a pak se dala do pláče.

Slané slzy se jí jako vodopády lily z očí po tváři dolů a promáčely papír, na který dopadaly.

Básnířka rozpitý papír zmačkala a odhodila na zem.

Zvedla se od stolu a zamířila ke dveřím bytu.

Uplakaná vyšla z bytu na ulici a nenápadnou chůzí zamířila k nedalekému vlakovému nádraží.

Míjela lesík, prošla mohutnou bránou i nádražní budovou a odhodlaně se přibližovala ke kolejišti.

Došla až ke slepému koutu trati a zhroutila se na koleje.

Ležela tam a čekala na svůj vlak směřující na poslední cestu.

Naštěstí nečekala dlouho, koleje se brzy rozduněly a v dálce byl slyšet hukot blížícího se vlaku.

Najednou zahlédla obrys rychle uhánějícího stroje pár metrů před sebou, zavřela oči a čekala už jen na střetnutí.

Houkající vlak projel osudné místo velmi rychle a stejně tak rychle zmizel v dálce.

Na trati zavládlo ticho…