bolavé Déjà vu - volné pokračování k povídkám z mé 1. knihy Včera, dnes a zítra

Včera celý den pršelo.

A dnes mě už od probuzení bolí příšerně hlava.

Jako tenkrát. Nevím proč, ale najednou se mi vybavila vzpomínka na Petra.

Cítím totiž stejnou bolest. Tupou a nepříjemnou.

Ach jo. Povzdechla jsem si jen tak trochu a jemně promasírovala prsty hlavu.

Pomalu vstávám z postele a přemýšlím o tom, co mě všechno dneska čeká.

Mám otevřené dveře do ložnice.

Markétka spí ve svém pokojíčku. Asi se každou chvíli probudí.

Slyším jak si potichu něco žvatlá ze spaní.

Nakráčela jsem jen po špičkách k její posteli, chvíli se na ni dívala a pak ji pohladila.

Jsi to nejlepší, co se mi, kdy povedlo....blesklo mi hlavou při pohledu na ni.

O půl hodiny později se přiřítila Markétka již oblečená do kuchyně, kde jsem nám nachystala malou snídani.

´´´Mamííí, koukej....´´ na sobě měla úplně jiné tričko, než jsem ji připravila.

´´No to koukám´´ Usmála jsem se.

Po ranní rutině, odvozu do školky, odbytí pracovní doby, se den tak nějak překlopil do odpoledne. Lepšího odpoledne, než bylo ráno.

Hlava mě dávno přestala bolet a zmocňovala se mě radost z toho, že se uvidíme s Milanem.

Těšila jsem se na jeho náruč, ve které bylo a je tak bezpečno.

Není divu, že si vážím bezpečí po tak bolavé zkušenosti, kterou už nikdy nechci zažít.

Snad toho nechci tolik...

V momentě jsem odepisovala na SMSku, kde jsme si s Milanem potvrdili naše setkání.

Markétka se zase těšila, jak si dá se strejdou zmrzlinový pohár. To už bude asi na vždycky jejich společný rituál. A takové sladké fajn momenty mě baví.

Mé příští budoucí dny, SLIBUJI SI, že už chci zažívat jen sladké Déjà vu.