BOJ - povídka ze ´´šuplíkové´´ sbírky FAMÍLIE, příhody jedné rodiny

Starší a veselý chlapík s prošedivělými vlasy, modrýma a veselýma očima, velkým nosem, drobnými rty, štíhlou vysportovanou postavou oděnou téměř vždy jen v kraťasech a barevném tílku.

Tak těmito slovy by se dal popsat strýček Alfonz.

Ačkoliv už strýček není nejmladší a očividně je to na něm znát, on si to za žádných okolností nepřipouští a chová se jako by mu bylo dvacet a to je mu skoro o třicet let více.

Pracuje od rána do noci, je totiž řidičem z povolání a ve svém volném čase se pak aktivně věnuje sportu nebo rostlinkám, které pěstuje v obřím skleníku, který před lety postavil na zahradě.

Jeho žena, teta Malvína, která je o pár let mladší než on je také velmi veselá starší dáma s dlouhými hustými vlasy, hnědýma očima, špičatým nosem, drobnými ústy, silnější postavou oděnou obvykle ve volných květovaných šatech a botách na nizoučkém podpatečku, aby nebyla vyšší než strýček.

Strýček Alfonz je tak trochu jako neřízená střela. Nikdo nikdy neví, co ho kdy napadne nebo co bláznivého či šíleného udělá. Teta Malvína se s ním opravdu nenudí.

Dědeček, matčin, tetin a strýčkův otec, se domnívá, že teta Malvína musí mít nervy z ocele neboť je nucena žít v neustálém střehu. No něco na tom asi bude.

Strýček Alfonz se do všeho hrne přímo po hlavě. A to doslova.

Zrovna nedávno, myslím, že to bylo při jedné rodinné sešlosti, nám hrdě oznámil, že se přihlásil na otužilecké závody.

Nikdo z nás, jak jsme tam vedle sebe seděli, si nedovolil tento závod strýčkovi rozmlouvat. Dědeček s babičkou jen mávli nad synem rukou. Strýc Jonáš se smál, ale zároveň snášel strýčkovi Alfonzovi poklonu, protože on by si na plavání v ledové vodě a minusových teplotách nikdy netroufl. To ale asi nikdo z nás.

Závody se měly konat až za měsíc, ale strýc, který právě dostal na dva týdny volno v práci, nechtěl nic podcenit a hned druhý den ráno se rozhodl vypravit k zamrzlému rybníku.

To ráno teploměr ukazoval -25oC a voda měla minimálně -50oC.

Strýc zvyklý už na lecjaké extrémy se navlíkl do plavek, vzal na sebe kabát, boty a vyrazil k rybníku.

U rybníka odhodil kabát i boty a skočil po hlavě do vody.

Strýček se potápěl a několikrát přeplaval rybník ze strany na stranu.

Ve vodě, nebo spíše v ledu, strávil půl dne a pak se uráčil přijít domů.

Tam už na něj čekala teta Malvína s obědem.

Strýc se znavený a promrzlý až na kost doploužil domů, snědl oběd a odebral se do postele.

Jen co ulehl na teplé lůžko, usnul a spal tak tvrdě, že by ho nevzbudil ani výbuch.

Z postele vylezl až další den ráno, kdy se hned po snídani vydal opět k rybníku.

Ten den probíhal úplně stejně jako ten předešlý.

Přišel, najedl se, šel spát a vstával až další ráno.

Teta Malvína strýci domlouvala, že takto to dál nejde, že už není nejmladší a každé ráno mu říkala, aby nikam nechodil, protože je venku zima.

Strýček Alfonz ji na to vždy se smíchem říkával, ať se o něj nebojí, že on má tuhý kořínek a že se mu nemůže nic stát.

Takto se to opakovalo několik dní za sebou.

Zima byla v plném proudu, denně sněžilo, mrzlo a teploměry ukazovaly něco málo přes čtyřicet stupňů pod nulou.

I v takových podmínkách se strýček vydával k rybníku, kde plaval několik hodin v kuse.

Až jednou, bylo to myslím v sobotu, nikam nešel a zůstal ležet v posteli.

Tetě se to zdálo podezřelé, ale raději nic neříkala, protože dobře věděla, že by to bylo jen plýtvání slov. Také se domnívala, že strýc jen potřebuje nabrat nové síly.

A tak si ho příliš nevšímala.

Strýc vylezl z postele až kolem oběda.

Byl na něho hrozný pohled. Vlasy měl přeleželé a pár mu jich i odstávalo, oči měl lesklé a tvář celou rudou a oteklou.

Ploužil se po bytě jako tělo bez duše a občas zakašlal.

´´Jsi nemocný Alfonzi, měl bys jít k lékaři´´ řekla mu teta, když viděla v jakém je stavu.

´´Ale jdi, je to jen obyčejné nachlazení. Za pár dní budu zase jako rybička, uvidíš.´´ odpověděl.

Teta strýčkovi uvařila čaj s medem a uložila ho do postele.

K večeru strýček dostal horečku a tělo měl jako v ohni.

Teta ho balila do studených zábalů, aby mu srazila zvyšující se teplotu.

Chtěla zavolat lékaře, ale strýček ji to zakázal.

Každou chvíli teta obměňovala zábaly a podávala strýci léky proti chřipce a taky nachlazení.

Strýček polykal tabletu za tabletou ale ani na vteřinu mu nebylo líp. Naříkal a skučel bolestí. Jednou ho bolela jen hlava, podruhé celé tělo.

Teta hned věděla, že je zle a že se o běžné nachlazení nejedná.

I přes strýčkovy zákazy, zavolala lékaře.

Ten přijel velmi brzy. Asi dvacet minut po telefonátu.

Šel ihned za skuhrajícím strýčkem, který už neměl ani sílu se zlobit nebo rozčilovat, když viděl sklánět se bílý plášť a tvář známého doktora nad jeho postelí.

Lékař vyšetřil strýčka a konstatoval, že se jedná o lehký zápal plic.

Hned na to strýčkovi dal nějaké léky a sirupy a tetu seznámil s postupem kurýrování.

Poté se rozloučil s pacientem i tetou a odešel.

Aby toho nebylo málo, se hned druhý den, stejně tak jako před časem u mě a zcela bez ohlášení, objevila teta Kateřina, tentokrát bez Karlíka.

Teta Malvína ji pozvala dál. Kateřina se posadila do obývacího pokoje a Malvína zatím připravovala v kuchyni kávu.

Malvína přinesla do obýváku dva hrnky s kafem a pak už si jen povídaly.

Teta Malvína tetě Kateřině řekla o strýčkově stavu a

Teta Kateřina hned, způsobem jejím vlastním, bezcitně pronesla ´´To nemohlo skončit jinak. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. V tomhle věku stačí, aby se člověk nachladil a pak už to jede.´´

Teta Malvína jen kývala hlavou a souhlasila s Kateřinou.

´´No jo no, má hold svou hlavu, ale já mu stokrát říkala, ať nikam nechodí.´´

´´A co na to on?´´ ptala se teta Kateřina

´´Ať se nebojím, že prý má tuhý kořínek.´´ odpověděla Malvína.

´´Je stejný jako všichni chlapi . To by jich ubylo, kdyby jednou dali na to, co ženská povídá.´´ řekla teta Kateřina a odebrala se do ložnice, aby strýčka Alfonze alespoň pozdravila.

Strýček však spal a tak ho Kateřina jen viděla a hned

odešla, aby ho nevzbudila.

Rozloučila se s tetou Malvínou, poděkovala za výtečnou kávu a odešla pryč.

Během chvíle se o strýčkově nemoci dozvěděla celá rodina a každý den ho někdo z nás navštěvoval.

Dny, týdny a měsíce, které tak musel trávit na lůžku mu alespoň rychleji utíkaly. Těšil se na chvíli, kdy bude moci jít zase normálně do práce nebo něco podniknout.

Teta Malvína bědovala, že ještě ani nevytáhl paty z postele a už vymýšlí nějaké další bláznivé akce.

Po třech měsících se strýček konečně dočkal. Lékař mu při posledním vyšetření oznámil, že je úplně zdravý. Dal mu také pár preventivních rad, ale radit strýčkovi bylo a je zbytečné.

A i přesto, že strýček propásl plavecký závod a boj o místo nejlepšího otužilého plavce, na který se pilně připravoval, byl šťastný, protože důsledkem toho vyhrál svůj doposud největší boj.

Boj o život.