Balada

Krajinou toulají se každý zvlášť,

oba mají ze slz a smutku plášť.

V jezeře vypere nešťastná dívka šat,

brzy ji za její hříchy potrestá kat.

Nic netušíc mladý muž,

použije na vraha jeho dívky ostrý na divou zvěř nůž.

Příroda přijala tělo kata,

dívenka utrápená byla na milost vzata.

Oba milenci znovu šťastně se shledali,

věrný slib sobě dali.

Po dlouhá léta spolu žili, ona a on,

srdce jejich bila jako zvon, láska jejich silná byla jako hrom.

Za nějaký čas novému človíčku život dali,

po smrti si je na lukách kytky a plevely do hnědočerné hlíny vzaly.